Listopad 2012

Sorry :/

13. listopadu 2012 v 20:42 | *Katherine* |  → Dear Diary←
Promiňte, že jsem tady dlouho nebyla, ale musím se učit do školy :D hrůza....
Ale o víkendu určitě přidám nějakej normální článek... asi povídku, kterou jsem napsala :)
Tak se zatím mějte pěkně :)

Život je občas fakt HNUS!

7. listopadu 2012 v 10:18 | *Katherine* |  → Dear Diary←
:( Ahoj všichni... Včera mi mamka něco řekla, ale já jsem to tušila už delší dobu...
Mám nevlastního otce. Mám ho už dlouho, mamka si ho i vzala a měli syna. Bráchu, kterýho mám fakt ráda. Ale s nevlastním otcem si moc nerozumím a teď nedávno jsem si řekla, že bych si do budoucna přála, aby mě k oltáři dovedl můj biologický otec. Sice jsme se dlouho neviděli asi 12 let, protože o mě neměl zájem, ale myslím si, že se bál. Za to všechno, co dělal mamce se bál mojí reakce. Ale já bych mu odpustila všechno, každej dělá chyby... Ale mamka mi teď řekla, že má nádor na mozku :( tak se teď modlím, aby to všechno dobře dopadlo, protože mu chci říct hodně věcí a chci, aby mě dovedl k oltáři a prostě chci normálního taťku... Prostě v sobě mám pocit, že je můj taťka a mám ho ráda, i když ho neznám, ale ten pocit v srdci tam je! Tak se hlavně z toho dostaň tati! :)

Noční můry,co se pořád vrací :(

5. listopadu 2012 v 10:23 | *Katherine* |  → Dear Diary←
Hej holky... jsem fakt na dně.. No teď to zní, jak kdybych se litovala, nebo ze sebe dělala chudinku.. No možná,že i jo.. Ale prostě je tu jedna věc, která mě trápí už hodně dlouho. Te'd chodím do 3. ročníku na Zemědělku. Ale než jsem tam začala chodit, tak jsem byla jinde. Na vojenské škole. Byla jsem tam asi rok a půl a vím, že horší rok a půl v mým životě nebude. To vím na 120%. Jsem docela sportovně nadaná ( no nadaná :D ... se sportem nemám problém :) ) takže v tom mi škola nějak nevadila. Ale musela jsem odejít, protože mě šikanovali. Jako neubližovali mi fyzicky, ale dost hnusně mi nadávali a to celej rok a půl v kuse. Nadávali mi že jsem hnusná a že nikdy nebudu mít kluka a že jsem tlustá!! Přitom nejsem... Říkám si to na rovinu, jsem normální. Nejsem pěkná ani hnusná ani tlustá ani hubená. Jo ženský rysy mám, ale nejsem tlustá. Prostě mi fakt hnusně nadávali a já jsem z toho pak měla deprese a stresy a každou neděli jsem brečela, že tam nechci. Jenomže mamka mi řekla, že si mám vybrat školu na kterou chcu já. A já jsem si ju vybrala. Čekala jsem, že to bude takový sportovní dobrodružství.. Ale jsem moc citlivá. A ty pravidla a to všechno není pro mě. V tu dobu jsem ještě opravdu s nikým nespala (čekala jsem na toho pravýho), takže mě ty jejich urážky zpochybňovaly, že jsem opravdu hnusná a nikdo mě nebude chtít. Zkoušela jsem ty urážky ignorovat, bojovat s tím a zkoušela jsem i si dělat srandu s něma. Nic nepomáhalo. Byl tam jeden kluk. Bylo o něm vyhlášený, že je děvkař. Věděla jsem to moc dobře. Ale i přes to, jsem si myslela, že se do mě zamiloval, tak jsme spolu měli jednu trošku víc intimní chvilku. Jenže on se chtěl se mnou hned vyspat, tak jsem si prostě řekla, že nemůžu, že to ještě takhle necítím (někdo se mi může smát, nebo prostě si říct, že jsem zaostalá, ale já si myslím, že milovat by jsme se měli jenom s tím, koho opravdu milujeme! ), tak jsem se s ním nevyspala! A jsem za to dodnes šťastná. Potom jsem mamku dokázala přemluvit až po roce a půl a teď jsem šťastná. Mám kluka, se kterým jsem se poprvé vyspala, protože ho miluju a vím, že on miluje mě! A jsem ráda, že je to přesně takhle!
Jenže sny o hnusné škole mě pronásledují skoro každou noc :( jsem už zoufalá. Vždycky se vzbudím spocená, že jsem se tam vrátila. A potom se rozbrečím. Ale nikomu se s tím nemůžu svěřit, protože mě všichni mají plný zuby! Za chvilku to budou 2 roky co jsem od tama pryč a sny mám pořád. Je to k zbláznění. Pomalu se bojím usnout. A návštěva psychologa nebo podobně? Ani náhodou! Ani kdybych chtěla, tak mě mamka nepustí, myslela by si, že jsem blbá. Prosím, hlavně si o mě nemyslete, že jsem zralá na blázinec! :D Zas tak hrozný to není. Ale kdybych měla na výber, tak bych se vzpomínek na tu školu nechtěla zbavit. Prostě je to něco, co si chci uchovat. A strašně moc se těm klukům, co mi nadávali, chci pomstít. Fakt hodně. Asi jsem zralá na blázinec :D.. I proto jsem si založila blog, abych se mohla někomu svěřovat!:) Jsem ráda holky, že mi pomáháte a píšete si se mnou :) Díky :))

Co jsem?!

1. listopadu 2012 v 12:13 | *Katherine* |  → Dear Diary←
Hej... Viděli jste někdo Rádio Rebel? Jestli ne, tak je to o holce, která se bojí ukázat svou pravou tvář... Já si myslím, že mám stejnej problém. Já prostě mám sen a to je hrát v divadle. Klidně v malým o slávu mi opravdu nejde, prostě cítím, že je to pro mě. Ale kdykoliv mám příležitost recitovat někde, nebo si zahrát třeba ve školním představení, tak do toho nejdu, protože se bojím.. A bojím se přesně toho, že mi někdo řekně, že na to nemám.. Jsem až moc citlivá, tak si myslím, že by mě to srazilo :( Prostě se bojím zklamání a odmítnutí. A jsem taky hodně snílek.. Vždycky si říkám, že jednou objevím vchod do Narnie a budu tam poklidně žít a uteču od tohohle světa.. Nebo prostě, že budu nějaká neobyčejná, že mě lidi budou uznávat. Hej zjistila jsem, že jenom tady na blogu jsem sama sebou.. Taková, jaká jsem a jaká bych opravdu chtěla přede všemi být! A ještě děkuju, že mě neodsuzujete!! Mám vás fakt ráda :)


Tohle mi bude hrát na svatbě <3 !
Only BITCHES can live forever!